Šándor Mirga

Otec byl kovář, jako malý chlapec mu Šán­dor Mir­ga pomáhal podá­vat žele­zo nebo dmýchat měch.

Starší bra­tr (nar. 1921) Šán­do­ra Mir­gy naruko­val, když Hitler podle jeho slov začal sbírat lidi. Později utekl od Něm­ců k Rusům, po třech letech se dostal do amer­ické armády. Domů se vrátil až dva roky po osvobození v amer­ické uni­for­mě a s mno­ha vyznamenáními.

Mirgův otec naruko­val v roce 1941 a po návratu z fron­ty pod­poroval par­tyzány, chodil s nimi za bohatý­mi sedláky a zabavo­vali jim potraviny – maso, mouku, bram­bo­ry. Pak si pro otce přiš­lo gestapo a odve­zli ho na štáb, kde ho zmlátili. Farář ze Spišské Staré Vsi se za otce zaručil, pro­to ho neposlali do kon­cen­tračního táb­o­ra. Doma byl otec tři dny, potom odešel k par­tyzánům a vrátil se až v roce 1945.

Když přišli Něm­ci, byl Šán­dor Mir­ga malý, moc si toho nepa­matu­je, ale říká, že něk­teří z nich nebyli zlí, pomáhali Romům, dokonce jim nosili maso.

V soused­ní obci Lech­ni­ca, v níž nežili Romové, bylo hod­ně par­tyzánů, a tak ji gardisti vypálili. Oby­vatele zah­nali do jed­né stodoly a pod­pálili ji.

Když se otec vrátil domů, ve vsi ho nenáviděli. Bývalí hlinkov­ci věděli, že spolupra­co­v­al s par­tyzány, a sedlá­ci mu nemohli zapome­nout, že jim zabavo­val jíd­lo. Kaž­dou noc na otce čekali a chtěli ho zabít, pro­to se rod­i­na rozhod­la odjet do Horní Plané na Šumavě. Tehdy tam ještě bydleli sude­tští Něm­ci, kteří mluvili česky, byli moc hod­ní a Mir­gov­ým nosili jíd­lo. Když je pak Češi ze Sudet vyháněli, řekl jim jeden z nich, ať si jeho majetek vez­mou – zla­to, stříbro, všech­no, co si s sebou nemohl vzít. Mirgův otec to ale ode­vz­dal na národ­ním výboru, tou dobou už byl velký komunista.

Mir­go­va bra­tra, který se vrátil domů až v roce 1947, našli roku 1955 ležet mrtvého na ces­tě. Když z Prahy při­jeli poli­cisté a proběh­la pit­va, rod­ině příčinu smr­ti nes­dělili. Jeden z poli­cistů však naz­načil, že bra­tr asi něko­mu vadil, pro­to se Šán­dor Mir­ga dom­nívá, že byl zavražděn. V té době se on sám už vrátil z vojny, a pro­tože po bra­tro­vi zůsta­lo pět dětí, přem­luvil rodiče, aby si je vza­li k sobě. Vdo­va po bra­tro­vi, která je ses­trou manželky Šán­do­ra Mir­gy, nyní žije s mužem jménem Koky.

Mat­ka byla zbožná a chtěla, aby dva starší syn­ové Šán­doro­va bra­tra chodili min­istrovat, jenže otec komu­nista s tím nesouh­lasil. Chlap­ci jed­nou při­nes­li z kostela polá­maný dřevěný kříž, že ho opraví, ale otec, který se tehdy vrátil ze zábavy opilý, vzal sekeru a rozm­látil ho. Šán­dor Mir­ga vypráví, že druhý den přišel domů a uviděl, že otec je zbitý, samá mod­ři­na, a ještě to s ním mláti­lo, dva chlapi ho museli držet. Dok­tor si nevěděl rady, řekl, že to není od pole­na ani od nože a že ho nejspíš ani nikdo nezm­látil ruka­ma. Farář, který byl podle Šán­do­ra Mir­gy také komu­nista, otci řekl, že musel udělat nějaký velký hřích a Bůh ho za to potre­stal. Od té doby to s otcem, říká Šán­dor Mir­ga, všude mláti­lo, ať se vrt­nul kamkoli, a přestože se nakonec obrátil k Bohu, neby­lo dok­to­ra, který by ho vyléčil.