Ladislav Tancoš
Ladislav Tancoš (1923, Petrovany, okres Prešov – 1998, Petrovany) byl vyučený klempíř, vedl folklorní soubor, v němž působil jako tanečník a cimbalista. Spolupracoval s romskou spisovatelkou Elenou Lackovou při jejích osvětových aktivitách.
Sdílet
sdílejte stránku se svými přáteli
nebo zkopírujte odkaz
Načítání formuláře...
Ladislav Tancoš vzpomíná, jak komisaři v jejich vsi (podle něho se tehdy starostům říkalo komisaři) přišlo nařízení, aby poslal Romy do pracovního tábora na Petiči. Tancoš se táboru vyhnul, protože ho odvedli do [slovenské] armády. Absolvoval psychologické testy, uměl číst a psát, a tak ho poslali do Žiliny k protiletadlovým dělostřelcům. Spolu s ním tam byli i dva mladí Romové z obce Mirkovce.[1] Později přibyli další, celkem asi dvacet, a tak z nich vytvořili takzvanou cikánskou rotu. Po vypuknutí Slovenského národního povstání je Němci chtěli postřílet, už prý Slovákům nevěřili. Tancoš zmiňuje takzvaného výkonného, který se od majora jménem Čilik[2] dozvěděl, co Němci chystají, a proto naplánoval útěk. Měl klíče od skladu, a tak vojáci sebrali pušky, granáty, postříleli stráže včetně majora Čilika a utekli na nádraží. Naskočili do dobytčáku, který mířil do Banské Bystrice, transporty tím směrem tehdy jezdily pořád. Tancoš vyjmenovává, kde všude byl – zmiňuje Tri Duby, Ružomberok, Strečno a Duklu. Nebyl raněn, podle jeho slov se mu vždycky podařilo nějak utéct.
Zmiňuje hlad a velké množství Romů, kteří ve Slovenském národním povstání bojovali. Vypráví o romském partyzánovi z obce Bidovce. Partyzáni se ukrývali na hřbitově v obci Kakašovce,[3] kde měli Němci nějaké shromáždění. Když na tribuně promlouval hlavní německý funkcionář a řekl „hajlhitler“, zmiňovaný partyzán mu vpálil kulku rovnou do čela. Němec na místě zemřel, partyzáni utekli a ten z Bidovců tam zůstal a kryl jim střelbou záda. Němci ho chytili, dali do sudu, který zatloukli hřebíky, a na nákladním autě ho vezli do Prešova. Partyzán se však dokázal ze sudu dostat a utekl. Romové pak o něm složili písničku. Tancoš ji neuměl, ale zazpíval jinou, kterou se naučil od Romů od Košic.
Ladislav Tancoš líčí, co se dělo Romům v jeho obci v době, kdy byl v armádě a pak bojoval v povstání. Do větších romských osad jezdila takzvaná parovňa. Každého Roma ostříhali dohola, včetně žen a dětí, oholili je i v podpaždí, všude. Tancoš vysvětluje, jaká to byla pro ženy ostuda, protože dříve je stříhali dohola za trest jen tehdy, když byly nevěrné. Potom [četníci] sebrali Romům šaty, peřiny a vše prohnali párou. Podle Tancoše se to dělo všem Romům na východním Slovensku.
[1] Spadají pod okres Prešov. (ed.)
[2] Křestní jméno není uvedeno.
[3] Patrně obec Kokošovce.
Jak citovat abstrakt
Abstrakt svědectví z: HÜBSCHMANNOVÁ, Milena, ed. “Po židoch cigáni.” Svědectví Romů ze Slovenska 1939 – 1945.: I. díl (1939 – srpen 1944). 1. Praha: Triáda, 2005, 776 – 778 (ces), 779 – 781 (rom). Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského centra pro romské dějiny, https://romatestimonies.org/svedectvi/ladislav-tancos (cit. 26.01.2026)
Vznik svědectví
Rozhovor s Ladislavem Tancošem byl pořízen roku 1985, kdy navštívil syna v Praze. Situace však nebyla k nahrávání vhodná – přicházeli ho přivítat mnozí příbuzní a hovor o válce se do této atmosféry nehodil. Bylo proto dohodnuto jiné setkání někdy v budoucnu, případně že Ladislav Tancoš své vzpomínky sepíše. K tomu již nedošlo. Přesto je v knize původní výpověď zveřejněna, neboť navzdory nedostatkům jsou některá fakta z historického hlediska unikátní.
Ladislav Tancoš se s editorkou Milenou Hübschmannovou seznámil v roce 1953 na zámku Štiřín, kde se konalo celostátní týdenní školení pro takzvané cikánské aktivisty. Tancoš byl jedním z asi dvaceti účastníků akce. Později ji provázel po romských osadách na Prešovsku a také jí poslal své tři krátké humorné povídky.
