Jozefína Danielová

Před rokem 1930 bydleli Romové za ves­nicí u lesa v rom­ské osadě číta­jící asi pět nebo šest domků. Měli tehdy těžký živ­ot a mívali hlad. Rodiče paní Danielové chodili za mla­da pra­co­v­at na velkostatky na pole, říka­lo se jim deputát­ní­ci.[1] Děti tahali s sebou na zádech. Také pra­co­v­ali na stavbách, kdekoli, kde se dala sehnat práce, větši­nou však jen v létě. Za prá­ci dostá­vali kromě jíd­la i peníze, ale nebyli dostatečně zaplaceni. Míst­ní romští muži byli kováři, Joze­fí­na Danielová pamatu­je dva. Ženy chodi­ly žebrat k sloven­ským sedlákům, v létě se zase chvíli chodi­lo do práce. Za živ­ota Joze­fíny Danielové se již Romové mohli přestěho­vat blíž k Slovákům, koupili pozemky v jed­né uli­ci a postavili si tam nové bydlení. Pamatu­je, že Romové zvali bohaté sloven­ské sedláky, u nichž v létě pra­co­v­ali, aby byli kmotry jejich dětí; také její­mi kmotry byli Slová­ci, s rodiči měli přá­tel­ské vztahy.

Romové podle ní tehdy hod­ně drželi při sobě, byli chudí, ale živ­ot byl vese­le­jší. Společně slav­ili svátky, navštěvo­vali se.

[1] Deputát je odmě­na v naturáliích vedle platu v penězích nebo mís­to peněz.

Otec Joze­fíny Danielové pra­co­v­al, o nic se nes­taral a gardis­té z Čár je nechali být, nic špat­ného jim ani jiným Romům v obci neudělali. Tam, kde tehdy byli Něm­ci, neby­lo dobře, říká, ale v Čárách Něm­ci nebyli dlouho, a tak gardisti Romům sami od sebe neškodili. Romové však měli omezená prá­va – nemohli napřík­lad jít do hospody nebo na zábavu; když chtěli k muz­ice, museli si udělat zábavu doma sami, vzpomíná Joze­fí­na Danielová a dodává: ​„Mohl jsi být oblečený jako pán, mohl jsi být nevím co, nepustili tě tam.“

Něm­ce se do Čár nastěho­vali jen na zimu,[1] byli to vojá­ci ranění po bom­bar­dování, a pak je zas převe­zli jinam. Rusové byli podle jejích slov horší – hned po pří­chodu je vyh­nali z domu, nestih­li si odnést vůbec nic, ani jíd­lo, a zřídili si tam radiovou stani­ci. Chodili za žena­mi, znásilňo­vali mladé dívky, a tak se muse­ly ve dne v noci schová­vat v polích. Vyšší šarže se větši­nou chovaly lépe.

Romové z Čár byli na vojně, v sloven­ské armádě byli zařazeni k pra­cov­ním četám. 

[1] Letopočet není uveden.

Danielová vzpomí­nala, že když už byla dospělá a vdaná, přicházeli večer staří Romové, vyprávěli pohád­ky, tan­co­v­a­lo se, zpí­va­lo se a bylo vese­lo. Později začali žít víc každý pro sebe a trávit večery doma u televize.