Jozef Synů

Jozef Synů útržkovitě popisu­je živ­ot sirot­ka před válk­ou. Otce vůbec nepoz­nal, po smr­ti matky se o něj jako o nejm­ladšího z osm­nác­ti dětí starali starší sourozen­ci. Popisu­je hlad a to, jak se potulo­val od ves­nice k vesnici.

Když mu bylo asi sedm­náct nebo osm­náct, jak říká, spolu s další­mi rom­ský­mi muži ho v noci z rod­né obce odvedli přís­lušní­ci Hlinkovy gardy do táb­o­ra v Hanušovcích nad Topľou. Vzpomíná na špat­né hygien­ické pod­mínky, všudypří­tom­né vši a štěnice, nedostatečné oša­cení, těžk­ou prá­ci, bití hole­mi, hlad a krádeže úrody na poli i za cenu tělesných trestů při prozrazení. Synů uvádí, že neměl kalho­ty, chodil nahý a kolem sebe měl jen deku. V táboře probíha­la výmě­na oša­cení za jíd­lo – Romům, kteří dobře pra­co­v­ali a pocházeli zblíz­ka, smě­ly rodiny donášet jíd­lo, a ti, kterým nikdo nepřilepšo­val, vyměňo­vali svo­je svršky za potraviny. Tábor měl být čistě rom­ský.[1] Jozef Synů z táb­o­ra dvakrát utekl, jed­nou na radu rom­ského starosty,[2] který ho ujis­til, že mu nic neuděla­jí, pro­tože je ve věku, kdy je zralý na odvod na vojnu [a tedy vzh­le­dem k mládí využitel­ný jako voják]. Jed­nou Synů utekl s rom­ským chlapcem, pra­co­v­ali pak tajně u sedláků v Čer­veni­ci, kde jim pomáhali s kosením trávy. Nerom­ského sedlá­ka líčí Synů jako hod­ného, pro­tože je nenahlásil úřadům. Byl však znovu odve­den na vojnu a umístěn do táb­o­ra,[3] kde strávil rok a půl. Později byl přidělen na prá­ci při pohřbívání těl mrtvých vojáků, za což dostá­vali dobře zapla­ceno.[4]

[1] Šlo o tábor nucených prací ​„pro cikány a ostat­ní aso­ciá­ly“, které sice bývaly smíšené, ale Romové byli uby­továni zvlášť a patrně i něk­teré pra­cov­ní čety byly čistě ​„cikán­ské“. (ed.)

[2] Z kon­tex­tu vyplývá, že má na mys­li rom­ského kápa v táboře, nikoli rom­ského staros­tu, který byl prostřed­níkem mezi míst­ní majori­tou a Romy v dané osadě či obci. (ed.)

[3] Zde je míněn pra­cov­ní vojen­ský útvar pro cikány. (ed.)

[4] Svědectví se týká období, kdy kra­jem přešla fronta; i podle líčení jiných pamět­níků byli na odklízení padlých nasazováni hlavně Romové; sedlá­ci, kterých se rozkaz také týkal, za sebe Romy čas­to nají­mali. (ed.)

Jozef Synů krátce zmiňu­je akt msty – Romové, kteří byli za války inter­nováni, po osvobození zabili Roma, patrně rom­ského kápa, který jim v táboře škodil. Jed­nou větou Synů doplňu­je také vzpomínku pří­tom­né paní Slepčíkové na to, jak – ona sama neví kdo, možná že Rusové – věšeli zrád­ce na náměstí v Košicích.