Ján Tumi

Ján Tumi sloužil jako voják v obci Ore­mov Laz. Mezi vojáky byli jen čtyři Romové. Jeden z nich byl Andro Bol­di z Mišáně.[1] Poté je Něm­ci pro­pustili a byl doma. V roce 1944, když vypuk­lo [Sloven­ské národ­ní] povstání, se dobro­vol­ně v obci Valaská v hospodářské škole přih­lásil k par­tyzánům. Byl tam ruský gen­erál Čer­nov, kapitán Micha­jlov a jejich zás­tupce Kozlov.[2] Mezi par­tyzány byly i ruské ženy, podle Tumi­ho byly lep­ší než muži, hnaly se kupře­du jako oheň. Tumi s par­tyzány vyhodili most v obci Východ­ná, pak šli do Ban­ské Bystrice, v Jedľové osvo­bod­ili obec a pokračo­vali do Zvolenu, kde s Něm­ci proběh­ly těžké boje. Něm­ci měli těžké zbraně, zatím­co oni měli jako nejtěžší zbraň lehký kulomet. V Piešťanech jim právě ve chvíli, kdy měli ve dvou kotlích uvařený guláš a par­tyzáni si chodili pro jíd­lo, Něm­ci hodili do kotle bom­bu, Tumi v té chvíli jedl v lesíku za lázně­mi. Par­tyzáni byli pomíchaní s vojáky, pohy­bo­vali se mezi Ban­sk­ou Bystricí a Zvolen­em u Pol­jany,[3] kam ustoupili ze Zvole­na, když už se neda­lo bojo­vat. Všech­no obsadili Něm­ci. V obci Močiar je zradil míst­ní katolický farář a Něm­ci na ně poté zaú­točili minome­ty; koho chytili, toho zastřelili. Tumi utekl do lesa a na útěku byl svěd­kem události, kdy čtyři Něm­ci jeli po lesní ces­tě na motorce se sajd­károu a z lesa vyšel Rus se ženou. Chytili je a mučili, muže polili ben­zinem a upálili ho.[4]

Když v květ­nu přišli Rusové, útočili na Něm­ce kaťušemi. 

[1] Nenalezeno.

[2] Křest­ní jmé­na nej­sou uvedena.

[3] Patrně pohoří Poľana východ­ně od Zvolena.

[4] Viz také svědectví Zuzany Tumiové.

V květ­nu přišli Rusové a par­tyzány uby­to­vali ve Zvolenu na hradě.