Otec Jana Bystřického dělal povozníka na Kozí horce ve Vyškově.[1] Jako policejní náčelník tam působil otcův spolužák Veselý, který rodinu Bystřických upozornil,[2] že pro ně ráno nebo v noci přijde gestapo. Otec proto zabil dvě nebo tři prasata, rozčtvrtil je a maso rozdělil dětem do batohů. Poté se rodina skrývala v buchlovských lesích. Jednou šla matka s nejstarší sestrou a tetou do vesnice koupit chleba, ale zahlédl je koňský handlíř Rybníkář a zavolal gestapo. Rodina se právě schovávala před deštěm pod košatou lípou, když gestapo jelo kolem. Snažili se utéct, ale pochytali je a odvezli do vězení v obci Zdounky. Asi za týden některé členy rodiny převezli do Brna do robotárny na Cejlu, otce Jana Bystřického a dva strýce odvezli do věznice na Cejlu. Zachránil je otcův spolužák [Klement] Boda, Bystřický o něm hovoří jako o vedoucím robotárny. Členy rodiny s tmavší pletí – matku, sestru a Jana – ukryl, aby je neviděl [Franz/Josef] Herzig, jemuž pak řekl, že to nejsou Cikáni, ale Moraváci, a že nežili cikánským životem, takže Herzig podepsal jejich propuštění. Asi za hodinu se celá rodina opět setkala a vrátili se do Vyškova, kde dostali obecní dům v Noslavicích.[3]
Rodina přesto nebyla zcela ušetřena – nejstarší Antonii věznili od 4. 8. 1942 do 14. 8. 1942 v takzvaném cikánském táboře II v Hodoníně, jejího muže Vincence 19. 3. 1943 odsoudili za prodej koně a odvlekli ho do tábora Auschwitz II – Birkenau, kde se spolu s jinými Romy pokusil o útěk a byl za to 22. 5. 1943 popraven. Ovdovělá Antonie u sebe za války schovávala tehdy patnáctiletého uprchlíka z koncentračního tábora Antonína Růžičku, jenž později převzal příjmení své ženy a užíval jméno Antonín Absolon.[4] V Osvětimi zahynul také strýc Ladislav z otcovy strany, kterého odvlekli 9. 5. 1942 a umučili 15. 8. 1942.
[1] Po dubnu 1938 tam byl vybudován vojenský výcvikový tábor. (ed.)
[2] Patrně v roce 1943. (ed.)
[3] Správně Nosálovice, dříve předměstská obec, dnes součást města Vyškov.
[4] Viz jeho vzpomínka v databázi.
