Helena Malíková

Hele­na Malíková měla o dva roky starší ses­tru Marii. Jejich mat­ka Anna zemřela, když jim bylo devět a jedenáct. Vychová­val je otčím Mar­tin Holomek, jenž se znovu ože­nil s paní, která měla čtyři děti, a svým vlast­ním dcerám se příliš nevěno­val. Vyrůsta­la u Uher­ského Hradiště u [řeky] Moravy za cukrovarem v kolonii složené ze starých nák­lad­ních vagonů. Vozy vypadaly jako odstavený vlak, ale uvnitř byly natřené bílou ole­jovou bar­vou a uzpů­sobené k bydlení – s kuchyňk­ou, kam­ny a svět­nicí, a žilo v nich sto padesát Romů. Rod­i­na Hele­ny Malíkové měla jako jed­iná zděný baráček.[1]

[1] Cti­bor Nečas uvádí, že šlo o lokali­tu Před­ní kruhy, která je nyní součástí měs­ta Uher­ské Hradiště. Romové tam původ­ně obý­vali osadu tvoře­nou dřevěný­mi cha­trče­mi a stanový­mi přístřešky, jak je zpodob­nil malíř Fran­tišek Dostalík (ole­jo­ma­l­ba Cikán­ský tábor ve Starém Městě). Při stavbě železniční odbočky musela být oby­dlí zboře­na a sprá­va stát­ních drah oby­vatelům poskyt­la uby­tování v pat­nác­ti vyřazených nák­lad­ních vagonech. (ed.)

Helenu Malíkovou, její ses­tru Marii a nevlast­ního otce inter­novali v tzv. cikán­ském táboře v Hodoníně u Kunštá­tu. V táboře se v srp­nu 1943 účast­ni­la úklidu po trans­portu, jímž většinu vězněných Romů a Sin­tů odve­zli do kon­cen­tračního táb­o­ra Auschwitz II – Birke­nau.

Malíkovou depor­to­vali do táb­o­ra Auschwitz II – Birke­nau z Brna posled­ním hro­mad­ným trans­portem Romů a Sin­tů z pro­tek­torá­tu, vypraveným 28. 1. 1944. V kon­cen­tračním táboře vykoná­vali zbytečné práce, napřík­lad pře­sou­vali těžké kame­ny z mís­ta na mís­to. Po pseudolékařských pokusech, které na ní v táboře vykoná­vali, nemohla mít po válce dlouho děti. Dne 15. 4. 1944 byla trans­portem převezena do Ravens­brücku, odtam­tud ji odve­zli na nucené práce do podzem­ní muniční továrny v Schliebe­nu a nakonec do muničky v Altenbur­gu. Její nevlast­ní otec a ses­tra Marie zahynuli v táboře Auschwitz II – Birkenau.

Hele­na Malíková byla vedle Růže­ny Danielové a Vlasty Danielové inter­pretk­ou pís­ně Aušvi­cate hi khér báro, kter­ou zpí­vali pro­tek­torát­ní Romové věznění v táboře Auschwitz II – Birkenau.