Emílie Machálková

Prar­o­diče Emílie Machálkové, Pavel a Tereza, rozená Danielová, žili ve Sva­to­bořicích. Tam se otci Pavla Holom­ka, Tomášovi, podaři­lo docílit toho, že jeho děti se mohly usa­dit v obci – objížděl tehdy úřady, prý dokonce psal až do Víd­ně, aby pro své děti vybo­jo­val prá­va a nároky, na které by coby oby­vatelé mimo území obce nedosáh­ly. Nemuse­ly již tedy žít jako jejich rodiče v rom­ském táboře u Kyjova. 

Pavel Holomek se živ­il jako koňský han­dlíř, o devět let starší manžel­ka vypomáha­la sedlákům při pol­ních pracích. V roce 1901 se jim nar­o­dil Barn­abáš, v šesti měsících ale zemřel. V roce 1903 se nar­o­di­la Rosí­na, po dvou letech Štěpán, roku 1907 Stanislav, v roce 1911 Tomáš a po čtyřech letech Čeněk. Po válce nas­toupi­ly děti poprvé do obec­né školy – Tomáš, mimořád­ně bystrý chlapec, začal v deseti letech stu­dovat na gym­náz­iu v Kyjově a později byl při­jat na Karlovu uni­verz­i­tu do Prahy ke studiu práv. Nejs­tarší Rosí­na, která se později stane matk­ou Emílie Machálkové, se poté, co odrost­la škol­ní­mu věku, prov­dala za Toní­ka,[1] toulavého rom­ského chlapce, který ve dvanác­ti letech přišel do služ­by k Holomkovým a získal u nich domov. Měli spolu tři děti – v roce 1925 Mirosla­va, o rok později Emílii a v roce 1935 Stanislava.

V roce 1936[2] se Tomáš Holomek, strýc Emílie Machálkové, ože­nil s Češk­ou Hed­vikou [Imri­chovou (ed.)] z Milot­ic u Kyjo­va. Pro­tože čekali dítě, musel přerušit studi­um a začal pra­co­v­at jako úřed­ník ve sklárnách v Kyjově, po čase ve studiu pokračo­val. Když měl již jako dvo­jná­sob­ný otec před stát­nice­mi, byl v reak­ci na stu­dentské protesty pro­ti naci­stické oku­paci jako jeden z prvních vyhozen ze školy. 

Rodiče Emílie Machálkové se s ní v létě roku 1934 odstěho­vali do Neso­vic do pod­náj­mu v rodin­ném domku. Syn Mirek zůstal u prar­o­dičů, pro­tože měl po prázd­ninách nas­toupit na reál­né gym­náz­i­um v Kyjově. 

[1] Příj­mení neuvedeno.

[2] Ve skutečnos­ti šlo o rok 1939. (ed.)

V roce 1940 byla Emílie Machálková s bra­trem Miroslavem totál­ně nasazena na prá­ci v továrně, ona ve Slavkově, bra­tr v Bučovicích. Bra­tr násled­kem zdravot­ně závad­né práce v továrně těžce onemoc­něl, ale lékař mu nap­sal potvrzení o tuberkulóze, a tak do konce války mohl zůs­tat doma a stu­dovat. V březnu 1943 přišli [nejspíše čet­ní­ci] pro Holomkovy v Kyjově, Sobůlkách a Sva­to­bořicích. Odvedli prar­o­diče, jejich syny Stanisla­va, Štěpá­na i Čeň­ka s ženou Emílií. Jejich tříle­tou dceru Růženku si k sobě včas vza­la jejich přítelkyně. Štěpáno­va žena Cecílie, rozená Dudíková, Češ­ka, zůsta­la sama se šesti dět­mi. Emílie Machálková nakonec Růženku odved­la k nim do Neso­vic. Všech­ny zadržené odve­zli do Brna na sběrné mís­to v areálu jatek. Odtam­tud je po dvou dnech depor­to­vali[1] do kon­cen­tračního táb­o­ra [Auschwitz II-Birke­nau]. Terezu a Pavla Holomkovy nakonec pro­pustili. Jejich syn Tomáš byl včas varován a ukryl se u manželčiných příbuzných, později se skrý­val i v rod­inách svých spolužáků. Děti ukry­la jeho žena. 

Německý inspek­tor z brněn­ského komisařství [Franz] Herzig se Tomáše Holom­ka a jeho děti marně snažil vypá­trat. O záchranu dalších členů rodiny Holomkových se zasloužil český inspek­tor a rodin­ný pří­tel [Kle­ment] Boda[2] – varoval Terezu a Pavla Holomkovy před opě­tovným zatčením, ti se včas ukryli v chřib­ských lesích nedaleko domu dcery Rosíny. O uprch­líky se starali lesní děl­ní­ci a míst­ní hajní. Po třech měsících manžele vystopo­val český čet­ník, ale pro­tože žena byla v bezvě­domí, odve­zl do Brna na gestapo jen Pavla Holom­ka. Terezu Holomkovou našli neznámí lidé, při­nes­li ji polom­rtvou k Rosíně, kde lékař tři týd­ny úspěšně bojo­val o její živ­ot. Když měli být do kon­cen­tračního táb­o­ra Auschwitz II-Birke­nau depor­továni nakonec i Rosí­na a Toník Holomkovi s rodi­nou, přim­lou­val se u úřadů včet­ně gestapa v Praze staros­ta Neso­vic [Josef] Kil­ián, až nakonec oba z trans­portu vyreklam­oval. Rosí­na se doma starala nejen o mal­ou Růženku a zotavu­jící se matku, ale později i o osm­nác­tile­tou, jak říká, vojen­sk­ou vězenkyni Angelu[3] z Řec­ka, kter­ou si s sebou při svém útěku z Rak­ous­ka tajně přive­zl o dva roky starší Emíli­in bra­tranec Eduard Holomek.[4]Začátkem roku 1944[5] byly Rosí­na a Emílie Holomkovy upo­zorněny, že se mají připrav­it na ster­il­izaci. Zákrok byl ale nakonec odložen a nebyl proveden. 

[1] S druhým trans­portem Romů z Moravy, jenž do Osvě­ti­mi dorazil 19. 3. 1943. (ed.)

[2] Ste­jně tak se výz­nam­ně zasadil o záchranu šesti dětí Cecílie a Štěpá­na Holomkových.

[3] Příj­mení neuvedeno.

[4] Z rodiny Fran­tiš­ka, bra­tra Pavla Holom­ka, byl jed­iný, kdo díky pomo­ci německ­ého spolužá­ka válku přežil. (ed.)

[5] Ve skutečnos­ti se jed­na­lo o rok 1945.

V čer­ven­ci 1945 navštívili Holomkovy manželé Šubr­tovi z Brna, bývalí vězňové z Osvě­ti­mi, se zprávou, že nikdo z jejich příbuzných nepřežil.[1]

Tereza Holomková se s mal­ou Růženk­ou, Eduar­dem Holomkem a Angelou vrátili do Sva­to­bořic. Jed­iný její syn Tomáš, který válku přežil, se stal v Brně vojen­ským prokurá­torem a žil zde se ženou Hed­vikou a obě­ma dět­mi Marcelou a Karlem.

Starší bra­tr Emílie Machálkové Miroslav v roce 1945 odmatur­oval a byl při­jat na Vysok­ou pol­i­tick­ou školu v Brně. Za studií pra­co­v­al ve Zlíně, kde se i ože­nil a po ukončení stu­dia se stal ředitelem pol­i­tické školy v Kroměříži. Mladší bra­tr Stanislav v roce 1957 dos­tu­doval vysok­ou školu hotelovou v Mar­ián­ských Lázních, se svou ženou Lídou pra­co­v­al v míst­ním hotelu.

Emílie Machálková chtěla také stu­dovat, ale otěhot­něla se spolužákem Janem Machálkem. V roce 1946 se jim nar­o­di­la dcera. Rok nato se odstěho­vali za manželový­mi rodiči do Jeseníku, kde dostali dvoupoko­jový byt. V dalších letech se jim nar­o­di­ly ještě další tři děti. Jan Machálek pra­co­v­al jako lakýrník, hrál fot­bal za SK Jeseník; Emílie cviči­la v Sokole, pra­co­v­ala v řeznictví, později se sta­la vedoucí prode­jny. V roce 1965 vyhrála první mís­to v soutěži ​„S pís­ničk­ou u cim­bálu“. Jed­na dcera vys­tu­dovala ped­a­gog­ick­ou školu, další se vyuči­la pedikérk­ou, syn se stal číšníkem a nejm­ladší dcera se přih­lási­la na dra­mat­ick­ou konzervatoř. 

Jed­na z dcer v roce 1968 emi­grovala do Aus­trálie a matce doma necha­la dese­timěsíční dcerku. Kvůli emi­graci byla rod­i­na vys­tave­na výslechům na STB, a jak Machálková říká, nenáviděla okupanty.

Po roce 1989 se Machálková inten­zivně věno­vala své široké rod­ině a zpěvu. V roce 1997 vys­toupi­la v Praze na kon­certě, který připomí­nal zkušenost holokaus­tu. Při té příleži­tosti si potřás­la ruk­ou s tehde­jším prezi­den­tem Václavem Havlem, kterého chovala ve velké úctě. 

[1] Bratři Štěpán a Stanislav se s další­mi Romy pokusili o útěk a 22. květ­na 1943 byli pro výs­trahu popraveni. Mladší bra­tr Čeněk zemřel na tyfus 12. červ­na 1943. Jeho žena Emílie zůsta­la v Osvě­ti­mi dobro­vol­ně, nechtěla opustit svo­ji matku. Ona a její tchán Pavel Holomek byli patrně mezi těmi Romy, kteří byli zavražděni v noci z 2. na 3. srp­na 1944. Dle jiných zdro­jů ale oba zemřeli dříve. (ed.)