Memoáry romských žen

Memoary romksych zen

Vydalo Muzeum romské kultury, Brno 2004

Pub­likace Mem­o­áry rom­ských žen před­stavu­je dva auto­bi­ografické příběhy Romek, které se nar­o­di­ly v průběhu dvacátých a třicátých let 20. sto­letí. Jed­na strana kni­hy, naz­vaná Eli­na – sága rodu Holomků, obsahu­je vzpomínky Eliny Machálkové, zás­tup­kyně takz­vaných moravských Romů, a to od jejího narození po rok 1997; její vyprávění však částečně sahá do vzdálenější min­u­losti, do osmdesátých let 19. sto­letí, kdy se nar­o­dili její prar­o­diče. Z druhé strany kni­hy prom­lou­va­jí vzpomínky Karolíny Kozákové, zás­tup­kyně takz­vaných českých Romů, a nesou název Karolí­na – ces­ta živ­otem v cikán­ském voze. Rámu­je je období od poloviny dvacátých let 20. sto­letí do roku 1969.

Každý z těch­to odd­ílů otevírá Úvod­ní poznám­ka, jejíž /​autorkou je Jana Horváthová. Násle­du­jící kapi­to­la (nese ste­jný název jako tit­ul kni­hy) při­b­ližu­je výz­nam obou pamět­nic a vysvětlu­je, proč se jejich příběhy ocit­ly v jed­né pub­likaci. Další kapi­tolu v řadě tvoří Hlavní postavy vys­tupu­jící v příběhu. Tato část obsahu­je jmen­ný výčet před­ků obou pamět­nic, a to mno­hdy včet­ně dat a míst narození, pří­pad­ně dat, míst a okol­nos­tí úmrtí a poznámky, zemřel-li dotyčný v kon­cen­tračním táboře. Hlavní části kni­hy tvoří samot­né auto­bi­ografické tex­ty, členěné do kapi­tol dle mís­ta, času, osob, pří­pad­ně dle tématu či událostí, nej­sou však přís­ně chrono­log­icky řazené. Doprováze­jí je čet­né fotografie z rodin­ných archivů a Muzea rom­ské kul­tu­ry v Brně. Každý z obou odd­ílů uza­víra­jí Poznámky redakce, které doplňu­jí infor­ma­ce z obou autobiografií.

Pub­likace je v České repub­lice his­toricky prvním vydáním auto­bi­ografií rom­ských žen. Emílie Machálková sep­sala vzpomínky česky v roce 1998 ručně do škol­ního seši­tu for­má­tu A4, Karolí­na Kozáková rovněž česky v roce 2000 do neak­tuál­ního diáře. Rukopisy přep­saly Ivona Parčiová a Eva Šrámková. Odpověd­ná redak­tor­ka Jana Horváthová do tex­tu zasa­ho­vala jen zcela min­imál­ně, aby byl co nejvíc zachován původ­ní styl vyprávění.

Naši partneři
Podpořili nás