Elena Lacková

Ele­na Lack­ová (1921, Veľký Šar­iš, okres Prešov – 2003, Košice) byla rom­ská spiso­vatel­ka, bás­níř­ka a dra­matič­ka, jed­na z vůdčích osob­nos­tí etnoe­man­ci­pačního hnutí Romů na Sloven­sku. Poezii začala psát už před válk­ou jako ško­lač­ka. Naděj­nou tvor­bu Ele­ny Lack­ové přeruši­la vál­ka: týden před její­mi osm­nác­tý­mi narozen­i­na­mi byl vyh­lášen Sloven­ský stát a rod­i­na začala čelit represím. V roce 1940 se prov­dala za Joze­fa Lac­ka z Kapušan, který byl násled­ně na rok odve­den do táb­o­ra nucených prací Petič. V listopadu 1943 zaži­la s rodi­nou likvi­daci jejich osady.

Po válce vstoupili s manželem z přesvědčení do KSČ a začali se věno­vat osvě­tové čin­nos­ti. V roce 1948 nap­sala svou první divadel­ní hru Hořící cikán­ský tábor o perzeku­ci Romů za druhé svě­tové války, nacviči­la ji s vlast­ním sou­borem a poté s ní objížděla celé Českosloven­sko. Vychovala 5 dětí a ve svých 42 letech se přih­lási­la k dálkové­mu studiu na Fakultě nov­inařiny a osvě­ty Uni­verz­i­ty Karlovy, kde v roce 1970 jako první Rom­ka ze Sloven­s­ka pro­movala. Bylo jí 49 let a tou dobou už měla devět vnoučat.

Lack­ová je autork­ou řady tex­tů, rozh­lasových a divadel­ních her. Nejznámější je její auto­bi­ografie Nar­o­di­la jsem se pod šťast­nou hvěz­dou, která vzešla ze spolupráce s indoložk­ou a romistk­ou Mile­nou Hüb­schman­novou. Za Lack­ovou jezdi­la Hüb­schman­nová v letech 1976 až 1984 a její vyprávění nahrá­vala v romšt­ině. Přep­sané, přeložené a redigo­v­ané vzpomínky se podaři­lo vydat až v roce 1997 v nakla­da­tel­ství Triáda.

Ele­na Lack­ová byla jako první rom­ská osob­nost oceně­na vysokým stát­ním vyz­na­menáním – Řádem Ľudoví­ta Štúra III. třídy, které jí udělil sloven­ský prezi­dent Rudolf Schus­ter v roce 2001. Sloven­ský prezi­dent ji rovněž vyz­na­me­nal pamět­ní medailí za celoživ­ot­ní úsilí při­blížit hod­no­ty rom­ského náro­da nerom­ské společnos­ti a za umělecké ztvárnění holokaus­tu Romů.

Vyberte svědectví

Vyberte období

Map Zobrazit na mapě

Jak citovat abstrakt

Abstrakt svědectví z: HÜB­SCHMAN­NOVÁ, Mile­na, ed. ​“Po židoch cigáni.” Svědectví Romů ze Sloven­s­ka 1939 – 1945.: I. díl (1939 – srpen 1944). 1. Pra­ha: Triá­da, 2005, 97 – 103 (cs), 104 – 109 (rom). Svědectví Romů a Sin­tů. Pro­jekt Pražského cen­tra pro rom­ské dějiny, https://romatestimonies.org/svedectvi/elena-lackova‑3 (cit. 26.01.2026)

Vznik svědectví

Rozhovory vznikaly v průběhu osmi let a staly se původ­ně zák­la­dem pro spiso­vatelčinu auto­bi­ografii Nar­o­di­la jsem se pod šťast­nou hvěz­dou, která obsahu­je i kapi­tolu týka­jící se válečných osudů Ele­ny Lack­ové, její rodiny, rod­né komu­ni­ty šar­išských Romů i komu­ni­ty Romů z Kapušan, kam se přivdala.

Pro kni­hu Po židoch cigáni však edi­tor­ka vybrala pouze vzpomínky na násil­né vys­těhování Romů z obce. Nevy­cházela přit­om ze zredigo­v­ané a zveře­jněné české verze, ale vráti­la se k rom­ským orig­inálům, které se měly stát v polov­ině osmdesátých let součástí nikdy nevy­dané pub­likace o válečných osudech Romů na Sloven­sku. Vyprávění Ele­ny Lack­ové pro­to pub­liko­vala v novém překladu a zpra­co­v­ané odlišným způ­sobem než v pří­padě knižní autobiografie.

Popiso­vaná fak­ta patrně né vždy odpoví­da­jí takové­mu časové­mu určení, jak ho uvádějí his­torikové. Napřík­lad líčení o vyh­lášení zákazu vstupu Romů do Prešo­va a odsun do táb­o­ra nucených prací jako trest za nedo­držení nařízení nemohly proběh­nout hned po vyh­lášení Sloven­ského stá­tu. Násil­né odvody Romů do pra­cov­ního táb­o­ra v Hanušovcích nad Topľou totiž začaly na Prešovsku až v létě 1942.

Kde najdete toto svědectví

Mile­na Hüb­schman­nová (ed.): ​„Po židoch cigáni.“ I: Svědectví Romů ze Sloven­s­ka 1939 – 1945

Naši partneři
Podpořili nás