Bohuslav Kýr

Rod­i­na bydlela ve Strážni­ci. Otec, který zemřel už v roce 1926, byl dlouhá léta kočím na velkostatku hraběte Mag­nise, mat­ka byla v domác­nos­ti a starala se o šest dětí – ses­tru Růženu (nar. 1924) a bra­try Mar­ti­na (nar. 1911), Fran­tiš­ka (nar. 1914), Kar­la (nar. 1919) a nejm­ladšího Adama (nar. 1926). Nejs­tarší Mar­tin a Fran­tišek šli po vychození školy pra­co­v­at, aby pomohli uživ­it rod­inu. Bohuslav Kýr se po měšťance učil rok zed­níkem u příbuzného Fran­tiš­ka Kubí­ka, pak se vyučil kre­jčím ve Strážni­ci u kre­jčího Jež­ka[1] a vychodil tři ročníky pokračo­vací školy. Starší bra­tr Karel se vyučil obuvníkem. 

[1] Křest­ní jméno není uvedeno.

Bohuslav Kýr začal v roce 1939 pra­co­v­at u firmy Baťa ve Zlíně jako děl­ník na stavbě trati do Vizovic. Po čase poslali zhru­ba šedesát děl­níků do pra­cov­ního táb­o­ra v Lin­ci, ale vyskytl se tam tyfus, a pro­to odtam­tud utekl. V roce 1941 se dostal do Koblenze, kde si našel prá­ci v továrně na šamot, avšak nelí­bi­lo se mu tam a asi v listopadu, jak říká, opět utekl. Chytili ho na pro­tek­torát­ních hran­icích, byl zatčen a uvězněn; pro­pustili ho v led­nu 1942.[1] Vrátil se do Strážnice k matce a začal pra­co­v­at jako kre­jčí v družstvu SLUM. Odtud musel společně s příbuzným Jiřím Kýrem a bra­trancem Jose­fem Kýrem ode­jít[2] a pra­co­v­al na stavbě sil­nice na Tišnov. Násled­ně ho s šesti další­mi muži přemístili k Slavkovu, kde byl něko­lik týd­nů. Odtam­tud ho společně s Jiřím Kýrem odve­zli do Brna, kde je jako jed­iné dva Romy připo­jili k trans­portu do hlavního [kon­cen­tračního] táb­o­ra v Osvě­ti­mi. Přes­né datum si nepa­matu­je, ale bylo to na podz­im 1942.

V hlavním táboře v Osvě­ti­mi se hlásil jako zed­ník. Byl tam jen krátce, záhy byl spolu se staveb­ním koman­dem přemístěn do Birke­nau [Auschwitz II-Birke­nau], kde stavěli pece a top­né kaná­ly mezi nimi v budoucím takz­vaném cikán­ském táboře. Zde ho pak na jaře [1943][3] vys­lýchali, aby zjis­tili důvod, proč byl uvězněn. Když klad­ně odpověděl na otázku, jestli se chce shle­dat s bra­try, dali ho na blok, jehož čís­lo si už nepa­matu­je, kde se oprav­du s bra­try setkal. Takz­vaným blokovým tam byl surový Rom ze Sudet, který uměl česky. Kýra a jeho bra­try Mar­ti­na, Adama a Kar­la zaned­louho přemístili zpět do hlavního táb­o­ra na blok 18 a opět ho přidělili k staveb­ní­mu koman­du.[4] Stavěli ces­tu k továrně I. G. Far­ben a také nosili staveb­ní mater­iál pro přís­lušníky SS. Jed­nou v neděli ho při boxu poz­nal Fran­tišek Stanislav,[5] který býval poslancem lidové strany ve Strážni­ci, odkud Bohuslav Kýr pocházel. Díky němu se dostal do kre­jčovské díl­ny, kde zůstal až do odjez­du do kon­cen­tračního táb­o­ra v Natzweileru.[6] Kýr vypráví, že v trans­portu jich jelo hod­ně, ale přes­ný počet nezná. Do táb­o­ra museli jít z vlakové zastávky půl hodiny pěšky do kopce. Nebyl velký, byl rel­a­tivně nový a měl vlast­ní kre­ma­to­ri­um. Kýr byl v bloku č. 6, ale o něko­lik dní později byl společně s další­mi jedenác­ti vězni, šesti německ­ý­mi a pěti český­mi, předve­den na revír. Spolu s ním tam byli Antonín Kýr, Jan Daniel z Petro­vic, Jaroslav Kýr a Jiří Kýr, všich­ni při­b­ližně ste­jně staří. Násle­du­jící den jim v ambu­lan­ci dali injek­ci do paže a o tři dny později dostali vysoké horečky, které trvaly deset až čtrnáct dní. Stále jim měřili teplo­tu a dostá­vali injekce na její snížení. Kýro­va rána nejprve zhnisala, ale po něko­li­ka týd­nech se zho­ji­la. Nikdo z české části skupiny nezemřel, co se sta­lo s Něm­ci, neví. Později se dozvěděl, že šlo o pokus s africk­ou nemocí.[7] Po ukončení lékařského pokusu se pět českých vězňů vráti­lo do táb­o­ra, ale Kýra si vybral lékař SS Kre­jčí[8] jako ošetřo­vatele a domácího sluhu. Kre­jčí bydlel s manželk­ou a dítětem ve vile za bra­nou táb­o­ra a Bohuslav Kýr se jim staral o domác­nost – pral, žehlil, uklízel a také šil. Do vily ho zpočátku doprovázel dozorce, později směl chodit sám pouze pod dohle­dem strážného v bráně táb­o­ra. Dok­tor Kre­jčí byl z Opavy, v táboře mluvil s Kýrem německy, doma hov­ořili česky. V tu dobu Kýra nikdo netýral a dostá­val více jíd­la, ale nebyl v kon­tak­tu s ostat­ní­mi spoluvězni.

Na jaře 1944 měl dok­tor Kre­jčí dov­ole­nou a v té době se v táboře kon­aly nové pokusy. Kýr byl opět mezi dvanác­ti vybraný­mi vězni, které naložili do auta. Asi po 20 min­utách dojeli k nízké zděné budově, v níž Kýr otevřený­mi dveř­mi zahlédl zku­mavky. Násled­ně je dozor­ci rozdělili do skupin po třech, s Kýrem byli dva Polá­ci, jeden při­b­ližně ste­jně starý a druhý o něco starší. Dozor­ci je zavedli do malé pol­strované míst­nos­ti s vysokým stropem, okénkem u stropu a kukátkem ve dveřích. Esesák za nimi hodil dovnitř dvě zku­mavky, které se roz­bi­ly, a než za nimi zavřel dveře, poručil jim, aby chodili doko­la. Kon­trolo­val je každých pět min­ut. Bohuslav Kýr si vzpom­něla na kurz CPO [civil­ní pro­tiletecká ochrana], který absolvo­val, pomočil si podolek košile a při­tiskl si jej na obličej. Také si lehl na zem, aby se chozením neu­nav­il. Po pat­nác­ti min­utách padl jeden z Poláků k zemi, po chvíli i druhý. Po pětad­vaceti min­utách je přestali kon­trolo­vat a přišli pro ně s kleště­mi, který­mi je chytili pod kole­ny, naložili je a odve­zli do kre­ma­to­ria. Civilista a dva esesá­ci, kteří jim měřili tep, nad Kýrem řek­li ​„Noch nicht“ [Ještě né] a odešli. Oba Polá­ci zakrátko zemřeli, Kýr dostal od kápa kre­ma­to­ria cig­a­re­ty a na nosítkách ho odnes­li na revír, kde mu dali hov­ězí vývar a krátce pak dostá­val i lep­ší jíd­lo. Když se dok­tor Kre­jčí vrátil z dov­olené a zjis­til, co se Kýrovi sta­lo, donesl mu más­lo a další jíd­lo na přilepšenou.

V době, kdy se asi po měsí­ci chys­tal další [lékařský] pokus s plynem, dok­tor Kre­jčí zařídil, že Kýr odjel s koman­dem do nového táb­o­ra,[9] vzdáleného asi pat­náct kilo­metrů od Natzweileru.[10] Kýr s sebou dostal od Kre­jčího dopis pro tam­ního velitele, který také uměl česky; Kýr uvádí, že veli­tel se s dok­torem Kre­jčím asi dobře znal.

V tom­to táboře Kýr pra­co­v­al pod zemí, kde se nejspíše vyrábě­ly součástky k zbrani V2. Čis­til se svým koman­dem kole­je, dohro­mady tam pra­co­v­ali civilisté i vězni. Seznámil se tam – díky pís­ničce [Proč ta sova tolik houkala (ed.)], kter­ou si zpí­val – s kra­janem z Uher­ského Ostro­hu, který tam byl jako civil­ní děl­ník; právě on mu zře­jmě hodil sáček se zbytkem svačiny. Další dny dělal jinou prá­ci a nakonec nosil vždy před večeří a sní­daní nádo­by s čajem, kakaem nebo kávou do kan­týny SS, kde nápo­je nalé­val do připravených šálků. Díky této prá­ci dostal nové oblečení.

Po nějaké době ho převe­zli zpět do Natzweileru a opět pra­co­v­al na revíru u dok­to­ra Kre­jčího. Od kápa kre­ma­to­ria se dozvěděl, že při tom posled­ním pokusu s plynem museli být vězni nazí a všich­ni zemřeli.

Asi po měsí­ci dok­to­ra Kre­jčího přeložili a s celou rodi­nou z Natzweileru odjel. Kýr byl s 80 nebo 90 vězni zařazen do trans­portu do Dachau, kde nejprve pra­co­v­al na zeleni­nové plan­táži a potom jezdili do Mni­cho­va na nádraží vyta­ho­vat z trosek mrtvé, zasy­pané při bom­bar­dování. V Dachau se setkal s Antonínem Kýrem, s nímž pod­stoupil pokus s africk­ou nemocí. Z Dachau Kýra převe­zli do Neuengamme, odtam­tud do Oranien­bur­gu a násled­ně zpět do Neuengamme; pak kopal zákopy u dán­ských hran­ic a poté byl v pobočném táboře Mep­penu u holand­ských hran­ic, kde bylo letiště. Odtam­tud ho evakuo­vali do zajate­ck­ého táb­o­ra Sam­posten u Brém [Sand­bostel],[11] kde je osvo­bod­i­la amer­ická armá­da.[12]

[1] V takz­vaném cikán­ském táboře Hodonín byl podle táborové evi­dence vězněn v období 5. 8. až 18. 9. 1942. (ed.)

[2] Důvod neuvádí.

[3] Pravděpodob­ně po zprovoznění tábora.

[4] V sez­namech takz­vaných aso­ciálů trans­porto­vaných v letech 1942 – 1944 z Brna do kmen­ového táb­o­ra Auschwitz I není jméno Bohusla­va Kýra uve­de­no. V táboře Auschwitz II-Birke­nau byl evi­dován od 19. 3. do 4. 4. 1943, kdy ho přemístili do kmen­ového táb­o­ra Auschwitz I. (ed.)

[5] Fran­tišek Stanislav (1893−1941), v letech 1932 – 1940 staros­ta měs­ta Strážnice, v letech 1925 – 1939 poslanec Národ­ního shromáždění za Českosloven­sk­ou stranu lidovou. V únoru 1941 byl depor­tován do kon­cen­tračního táb­o­ra v Osvě­ti­mi, kde v čer­ven­ci téhož roku zahynul. Setkání Bohusla­va Kýra s Fran­tiškem Stanislavem v pozdějších letech je tedy málo pravděpodobné.

[6] Trans­port do táb­o­ra Natzweil­er-Struthof byl vypraven 19. 11. 1943. (ed.)

[7] Blíže nespecifikováno.

[8] Křest­ní jméno není uvedeno.

[9] Jméno není uvedeno.

[10] Tábor byl v provozu od roku 1941 a krátce před evakuací v něm bylo 18 000 vězňů, mezi nimi 74 německ­ých Romů. (ed.)

[11] Do táb­o­ra byli převe­deni zajat­ci poté, co byl uza­vřen tábor v Meppen.

[12] Tábor osvo­bod­i­la 29. 4. 1945 brit­ská armáda.

Přes Norim­berk a Prahu se dostal domů, do Strážnice při­jel 26. čer­vence 1945. Z celé rodiny se tam shledal jen s bra­try Fran­tiškem a Kar­lem a ses­trou Růženou.