Antonín Murka

Antonín Mur­ka vyrůstal v obci Veselá[1] s matk­ou Aloisií Murkovou, otcem Řehořem Murk­ou a osmi sourozen­ci. Ve vlast­ním domě s nimi žili ještě tři další rodiny, z nichž jmenu­je Marii Murkovou, Annu Šuber­tovou a jejího syna Jana Šuber­ta s manželk­ou Antonií. Mur­ka se živ­il nádenick­ou prací, vypomáhal na stavbách sil­nic. V soused­ní obci Klečův­ka napřík­lad jed­no­mu německ­é­mu statkáři kopal silážní jámy. 

[1] Veselá, okres Zlín (ed.)

Když se Mur­ka 1. srp­na 1942 vypravo­val do práce, přišel pro něj čet­ník a odvedl ho na nádraží v Lípě.[1] Tam se musel připo­jit k trans­portu z Vizovic do Hodoní­na [do takz­vaného cikán­ského táb­o­ra]. Ve vagonu se setkal s příbuzný­mi matky, které ve Vizovicích zatk­li už o den dříve. Z vlaku vys­toupili v obci Ned­vědice a do táb­o­ra došli přes kopec pěšky. Po pří­jez­du nastal chaos, čet­ní­ci vězně bili pen­dreky, aby je donu­tili seřa­dit se do pětic. Trans­portem při­jel ze Žele­chovic i jistý Daniel s rodi­nou; ten držel na ruce malého syna a v druhé ruce peřinu. Když neu­poslechl čet­ní­ka, aby položil peřinu na zem, vytáhl na něj čet­ník pen­drek, ale mís­to Daniela udeřil do hlavy jeho syna, který na násled­ky zranění zemřel.[2]

Po pří­jez­du a evi­den­ci se museli všich­ni společně vyk­oupat. Bez ohle­du na pohlaví, věk nebo nemo­ci se všech při­b­ližně 50 umý­va­lo v jed­nom vědru s vodou. Násled­ně všech­ny ostříhali doho­la a oblék­li do černých mundúrů. Uby­továni byli ve třech barácích, v každém stá­lo u zdí 50 patro­vých paland. Pouze sez­daní směli zůs­tat spolu.

Práce byla těžká, vězňové a vězeňkyně stavěli sil­ni­ci. Mur­ka lámal kámen ve skalách, který se vozil na stavbu, starší ženy rozt­loukaly kame­ny na štěrk a mladší zase napřík­lad naklá­daly hlínu z výkopů na vozíky. Něk­teré ženy pra­co­v­aly i pří­mo v táboře, napřík­lad Kvě­ta Ondrášová na mar­o­d­ce u dok­to­ra Fábera[3], Vlas­ta Danielová uklízela v jídel­ně četníků.

Jíd­lo bylo skrom­né, nes­lazená černá káva, k obě­du polév­ka nebo omáč­ka, k tomu čtvrt bochníku chle­ba. Kousek masa dostá­vali nane­jvýš jed­nou týd­ně, jinak pouze bram­bo­ry. Chle­ba do táb­o­ra dovážel pekař z Rozseče, který ho za zla­to tajně prodá­val i vězňům.

V táboře byla vysoká úmrt­nost. Zpočátku se pochová­va­lo na hřbitově v Čer­novicích v deskových bed­nách, později vzniklo pohře­biště nedaleko táb­o­ra. Tam se do jámy 4 krát 2 metry pohřbí­va­lo v papírových pytlích svázaných u krku, takže hla­va nebožtíků vyční­vala. Mrtví byli zaházeni pouze tenk­ou vrstvou hlíny, stá­va­lo se tedy, že se k nim v noci dosta­la zvěř, rozsá­pala je a ráno je bylo nut­né pohřbít znovu.

Mur­ka byl vybrán jako takz­vaný svo­bod­ník,[4] který dohlížel, aby se nikdo nepokusil o útěk. Sám útěk zvažo­val, ale nechtěl ohroz­it matku a sourozence na svo­bodě. Jeho part­ner­ka Hed­vi­ka byla ve vysokém stup­ni těhoten­ství inter­nová­na v táboře už dřív. Přived­la zde na svět jejich dítě, které zde zakrátko nato zemře­lo.[5] Když Murkovi druh jeho matky Beči­ca do táb­o­ra nap­sal, že matku i sourozence odve­zli do Osvě­ti­mi, rozhodl se v květ­nu 1943 pro útěk. Tou dobou odezní­vala tyfová epi­demie a čet­ní­ci mohli po delší době domů na dov­ole­nou, v táboře jich zůsta­lo málo. Mur­ka za táborem pra­co­v­al na výkopu vodovo­du: vždy čtyři muži kopali a čtyři hlí­dali, aby se výkop nezavalil. Když na výkop dozírali Mur­ka spolu s Blaže­jem Dydim, Miroslavem[6] z Valašských Klobúk a s Lud­víkem Murk­ou z Dol­ní Lho­ty, dohodli se ti čtyři, že zač­nou honit onda­try, které tam pobíhaly, a při té příleži­tosti utečou. Miroslav a Lud­vík Mur­ka prchali jiným směrem a oba byli nezávisle na sobě zastře­leni.[7]

Blažej pocházel z okolí Březůvky, společně tedy zamířili právě tam. Po ces­tě odpočí­vali u jistého Kaláče, Blažej šel do soused­ství pro cig­a­re­ty, ale chytil ho čet­ník. Později se Mur­ka dozvěděl, že Blaže­je odve­zli do Osvě­ti­mi, kde dělal kápa. Po válce byl ve Vítkově poznán, udán a násled­ně odsouzen.[8]

Mur­ka se poté skrý­val u pasekářů kolem Dešné. Nejprve jej v seníku schoval na dva týd­ny [Alois] Ošk­era pří­mo v Dešné. Jeho rod­inu na sklonku války kvůli pomo­ci par­tyzánům vyvraždili. Dále se skrý­val a za nocleh a stravu vypomáhal u Podešvů v Jasen­né, u Lukšů a Chovanců ve Všem­ině a u Kolářů v Březůvkách. Nemohl si dovolit odmít­nout ani těžké práce, aby jej nikdo neu­dal, jed­no­mu pasekáři napřík­lad lámal kámen na stavbu. 

Něm­ci chodili po domác­nos­tech a hledali par­tyzány. Jed­nou se před nimi musel scho­vat do pece, kter­ou pasekář­ka právě roztápěla na pečení chleba.

U Lukšů ve Všem­ině se seznámil s Jirk­ou Mokrým z Prostějo­va, který bojo­val na Sloven­sku, padl do zajetí, ale podaři­lo se mu uprch­nout. Chtěl k par­tyzánům, Mur­ka ho tedy vzal do Prlo­va,[9] kde měl známé. Prvního září 1944 se u pasekáře Turí­na setkali s [Dajanem Bojanovičem] Murzinem[10] a připo­jili se k par­tyzánům. Nejprve si ale museli sami obstarat zbraně. V oblasti se pohy­bo­va­lo značné množství ozbro­jených maďarských vojáků. Vybrali si v Pozdě­chově domác­nost, kde zrov­na čtyři vojá­ci jedli, zbraně opřené nedaleko dveří. S divokým vzezřením a s těžk­ou seky­rou v ruce je úspěšně o zbraně i nábo­je připravili.

Mur­ka se stal velitelem menší skupiny, dostal přezdívku Ton­da Cigán. Spolu s ním byl ve skupině Jir­ka Mokrý a Jugoslávec Teodor Simin, 10 ruských zajatců, z nichž si vybavu­je jmé­na Míša, Petr a Čajkovskij, a 11 míst­ních kluků, z nichž konkrét­ně jmenu­je ze Zád­veřic Řepišťál­ka, Rafa­je, Geržu a Mikesku, z Vizovic Kalivo­du, Bělíč­ka, Tomáše, Heše a Jančíka.

Mur­ka stručně vyj­men­ovává akce, kterých se se svo­jí par­tyzán­sk­ou skupinou účast­nil: ​„Ner­a­tov – barák Něm­ci, Luton­i­na – Maďaři, Veselá – Něm­ci, Žele­chovice – Něm­ci, Pin­du­la-Kudlov – odzbro­jení Něm­ců, Lípa – Něm­ci, Újezd u Vizovic – chyceno 30 Něm­ců, popra­va oběšením na Plošt­ině.“[11]

V březnu 1945 noco­v­al Mur­ka s Jirk­ou Mokrým a Jugoslávcem Teodor­em v Prlově u Sláv­ka Hov­ězá­ka, když ve čtyři hodiny v noci přišla spo­j­ka a hlási­la, že do ves­nice při­jeli Něm­ci hle­dat par­tyzány. Všich­ni tři tedy utek­li na senin­ské paseky varovat ostat­ní spol­ubo­jovníky. U Jiřičků našli kapitá­na Petra Buďku, Vasi­la a Alekse a tak­to v šesti vyrazili směr Leskovec; už nezbý­va­lo příliš mno­ho možnos­tí, kde se scho­vat. Večer se opět rozdělili, Mur­ka s Jirk­ou a Teodor­em se připo­jili na Plošt­ině ke skupině 24 par­tyzánů pod velením Sáši [Alexan­dra Trofi­moviče Kotl­jaro­va]. [Veli­tel brigády] Murzin za nimi poslal spo­jku s rozkazem nekonat žád­né akce, pro­tože Něm­ci vyh­lásili, že popraví každého desátého občana ve ves­ni­ci, v níž se najde mrtvý Němec. Par­tyzáni rozkaz respek­to­vali a vyprav­ili se směrem na Valašské Klobúky, co nejblíž k fron­tě. V obci Lip­ina našli nocleh a stravu u [Kar­la] Oves­ného. V soused­ním domě právě oplaká­vali nebožtí­ka, aby tedy nevzbudil podezření sousedů, připo­jil se Oves­ný k mod­l­it­bám za mrtvého a požá­dal par­tyzány, aby neb­udili pozornost a postavili na stráž jen jed­no­ho. Nad ránem do domu vpadli Něm­ci a par­tyzáni se museli z ves­nice prostřílet. Dva par­tyzáni zde zahynuli a pět jich bylo zraněno.[12]

Začátkem květ­na pod­porovala skupina sovět­ské vojáky při osvobození Vizovic. V noci ze 4. na 5. květ­na tam zahynul Jir­ka Mokrý, když stou­pl na minu.

Murkovi v kon­cen­tračních táborech zahynu­la celá rod­i­na, vrátil se pouze bra­tr Rudolf Mur­ka. Antonín Mur­ka je držitelem osvědčení, že byl pol­i­tick­ým vězněm (v době od 1. 8. 1942 do 1. 5. 1943), a osvědčení o účasti na národ­ním boji za osvobození (v době od 1. 9. 1944 do 5. 5. 1945). V květ­nu 1945 byl vyz­na­menán čest­ným odz­nakem I. stup­ně a medailí II. stup­ně a v květ­nu 1969 mu byla uděle­na medaile za službu vlasti.

[1] Lípa, dnes část obce Žele­chovice nad Dřevnicí, okres Zlín. (ed.)

[2] Pravděpodob­ně Ladislav Daňhel, narozen 1911 v Žele­chovicích nad Dřevnicí, okres Zlín, a jeho roční syn Jiří, který zemřel v Hodoníně 7. 11. 1942. (ed.)

[3] Správně Wyro­ba, viz vzpomínkové vyprávění Hildy Laníkové, rozené Ondrášové. (ed.)

[4] Nejnižší stu­peň táborového dozorce.

[5] Hed­vi­ka Heráková, narozena 1926 v Újezdě, okres Zlín. Její syn Antonín, narozen 24. 10. 1942 v Hodoníně, tam 18. 12. 1942 také zemřel. (ed.)

[6] Jménem si není jistý.

[7] Lud­vík Mur­ka, narozen 1908 v Nevšové, okres Zlín. Podle sdělení Oldřicha Toma­je z Luhačovic byl postře­len hajným a zemřel na násled­ky zranění v nemoc­ni­ci v Uher­ském Hradišti. (ed.)

[8] Viz vzpomínkové vyprávění Anastázie Buri­an­ské, rozené Adamové, a Ire­na Herá­ka. (ed.)

[9] Prlov byl jed­nou z obcí, kter­ou nacisté na sklonku války vypálili, pro­tože míst­ní pomáhali par­tyzánům. Dne 23. dub­na 1945 vypálili celkem osm stavení a povraždili 23 obyvatel. 

[10] Dajan Bojanovič Murzin, v letech 1944 – 1945 veli­tel I. par­tyzán­ské brigády Jana Žižky. (ed.)

[11] Plošti­na je zaniklá pasekářská osa­da obce Drnovice, nedaleko Valašských Klobouk na Moravě, kter­ou 19. dub­na 1945 nacisté vypálili a její oby­vatele za pod­poru par­tyzánů zmasakrovali.

[12] Skupina se na doporučení chtěla obrátit na Kar­la Oves­ného z Lipiny, ale doš­lo k záměně a oslovili jeho bra­trance ste­jného jmé­na. Ten je nas­měroval ke správné­mu Kar­lu Oves­né­mu, pak je však udal na čet­nické stani­ci ve Valašských Klobúkách. Podrob­něji napřík­lad zde: https://​www​.jurick​u​vm​lyn​.cz/li…