Pětičlenná rodina Anny Kýrové bydlela v jednopokojovém domku ve Strážnici přímo u hřbitova, kde tehdy žilo mnoho dalších Romů. Jejich domky byly pěkné, podle jejích slov né tak škaredé jako ve Skalici.
Dědeček byl velmi pracovitý, živil se jako kovář a jako Rom prý příliš nevypadal. Pracoval pro hraběte a jeho zámek,[1] za což dostal materiál na stavbu domku jako dřevo, cihly. Zemřel, když mu bylo přes devadesát let. Babička Anny Kýrové byla naopak snědá, prý pěkná a lidé ji měli velice rádi. Chodila vypomáhat sousedům například sekat trávu, řezat slámu, zametat, uklízet, za to od nich vždy něco dostala.
Maminka Kateřina Kýrová se narodila v roce 1884 a provdala se za muže stejného příjmení. Otec Josef Kýr, jenž bojoval v první světové válce a trpěl astmatem, nerad viděl zahálku, neměl ani rád Romy a jejich způsob života – jak Anna Kýrová říká, pocházel ze čtyř bratrů a byli pořád jenom spolu. Pracoval jako kovář, doma měl malou kovárnu a v ní vyráběl různé zemědělské nářadí, například motyčky, hrábě, ale třeba i řetězy. Byl vysoký, štíhlý, velmi pracovitý a sám si sbíral po skládkách železo. Kovářskému řemeslu učil i všechny své děti. Prý byl dobrák, ale přísný – při práci muselo být vše jak náleží, nebo jak Kýrová říká, museli do železa tak třískat, až svítilo jako zlato. Otec pak výrobky jezdil prodávat například do Znorov [správně Vnorovy], kde ho lidé měli rádi a už na něj čekali. Rodině se tak vedlo dobře, měla dost peněz, a jak říká, ani prase nemuseli mít, neboť otec dostával od lidí například škvarky, z nichž vyškvařili i velký hrnec sádla.
Těsně před válkou, když bylo Kýrové dvanáct let, otec zemřel. Chodila pak pomáhat k sedlákům, aby si něco vydělala. Sestra Apolena, narozená v roce 1931, byla ještě malá. Anna Kýrová však měla ještě tři mnohem starší sestry, které pocházely z matčina prvního manželství (matčin tehdejší muž zemřel jako dragoun v první světové válce): sestru Antonii zvanou Tonka, dále Maryšu a nakonec Kateřinu, zvanou Kača nebo taky Daka/Daga, která se provdala za vyhlášeného primáše Jožku Kubíka z Hrubé Vrbky.
[1] Pravděpodobně rod Magnisů, který do roku 1945 vlastnil strážnické panství i zámek. (ed.)